Krása jako kapitál. O kolik atraktivní vzhled a shozená kila vylepší příjmy?

Influencerka Helena Navrátilová měla už od základní školy nadváhu. Během školních let se kvůli tomu nesčetněkrát setkávala s nevhodnými poznámkami. V období, kdy zhubla 21 kilo, se ale něco změnilo. Začala si všímat, že se k ní okolí chová lépe než dřív. „Lidé jsou na vás milejší. Řekla bych, že se na vás i více smějí a jsou více nápomocní. Přestanete být tak nějak neviditelní,“ popisuje svou zkušenost influencerka. Rozdíl v chování okolí byl podle ní tak velký, že ho pozorovala každým dnem. To, kolik, kdo váží, přitom ovlivňuje i výši jeho příjmů. Podle britského týdeníku The Economist má štíhlost vliv na lepší pracovní podmínky. Tým tuzemských vědců nicméně ve svém výzkumu zjistil, že například výše mzdy souvisí v českých podmínkách spíše s celkovou atraktivitou a krásou člověka a nemusí být nutně svázaná pouze s váhou. V zemích, jako jsou Spojené státy, Velká Británie či Německo, platí, že bohatí lidé jsou štíhlejší, než chudí. Tato skutečnost se mnohdy vysvětluje argumentem, že obezita souvisí s chudobou. Jenže v praxi se to podle analýz zmiňovaných The Economist projevuje zejména u žen, zatímco u mužů vazba mezi indexem tělesné hmotnosti (BMI) a průměrným příjmem tak silná není. „Jinými slovy jsou bohaté ženy mnohem hubenější než chudé ženy, ale bohatí muži jsou zhruba stejně tlustí jako chudí muži,“ píše The Economist. O kolik méně jsou tedy placeny ženy s nadváhou než jejich štíhlejší vrstevnice? Podle týdeníku je „pokuta“ pro obézní ženy značná. „Horní odhady mzdové prémie za to, že je žena štíhlá, jsou tak významné, že by pro ni mohlo být téměř stejně cenné zhubnout jako získat další vzdělání,“ líčí týdeník. Finanční prémie za získání magisterského titulu je přitom podle The Economist přibližně 18 procent. A kdyby obézní žena zhubla tak, že by se dostala do mantinelů optimálního BMI, polepšila by si na mzdě teoreticky až o 10 procent. Ukázaly to podle týdeníků výzkumy v USA, Británii, Kanadě a v Dánsku.

Vyplatí se studovat, nebo zhubnout?

Data zároveň potvrzují, že tlustí lidé se ve společnosti potýkají neustále se stigmatizací – i přesto, že jejich počet ve společnosti roste. Tuto skutečnost popsal v roce 2007 ekonom David Lempert pro statistický úřad Spojených států amerických. Podle něj je to dané tím, že štíhlých lidí je čím dál méně a tím roste jejich „exkluzivita“. Nadváha a obezita postihují v Evropě v současné době téměř 60 procent dospělých a téměř jedno ze tří dětí. A podle Státního zdravotnického ústavu výrazně platí podobná čísla i pro Česko. To, že se na trhu práce přikládá u žen velký vliv jejich váze, pozoruje i vedoucí oddělení genderu a sociologie Sociologického ústavu při Akademii věd Alena Křížková. „U nás máme diktát ve společnosti, že žena má být štíhlá, a všichni jsme pak svědky bodyshamingu, když někdo tomu ideálu štíhlosti úplně nevyhovuje.“ Trend, že by hubenější zaměstnanci získávali v práci automaticky vyšší mzdy, se ale v Česku nepotvrdil. „Samotný BMI index nemá v Česku významný vliv na výši platu ani u žen, ani u mužů v žádné věkové kategorii,“ říká pro HN socioložka Petra Raudenská, která se na výzkumu podílela.

Větší atraktivita = vyšší mzda

Studie českých sociologů z roku 2017 prokázala, že právě celková atraktivita má na poměry v českém pracovním trhu významný vliv. Z jejích závěrů vyplývá, že atraktivnější lidé mají větší šanci na lepší pracovní pozici v zaměstnání a na vyšší příjem než lidé méně atraktivní. „Viditelný vliv atraktivity na zaměstnání a příjem nezmizí, ani když do hry vstoupí dosažené vzdělání, kompetence, věk a sociální původ,“ píše se ve shrnutí studie, na které Raudenská rovněž spolupracovala. Atraktivita se ve výzkumu hodnotila třemi způsoby. Nejdříve se respondenti sami zhodnotili na škále od 0 do 10, následně je stejným způsobem zhodnotil tazatel, a nakonec přišel na řadu panel hodnotitelů, kteří posuzovali fotografie zkoumaných osob. „Do tohoto subjektivního hodnocení se jistě promítá váha dané osoby, ale dejme tomu, že jen z půlky,“ shrnuje Raudenská. Zbytek je podle ní tvořen jinými atributy, které pravděpodobně dotvářejí atraktivitu jedince – celkový vzhled, rysy a výraz obličeje a tvar těla, upravenost, šarm, přitažlivost osoby v rámci komunikace. Podle výzkumu se ukazuje, že krása je specifickou formou kapitálu, kterou trh práce zhodnocuje. Atraktivita je pak svými efekty srovnatelná s ostatními formami kvalit nebo kvalifikací, jako jsou například dovednosti, vzdělání nebo sociální vazby. Mluví se také o takzvaném „pretty privilege“, kdy lidé, kteří jsou podle obecných společenských standardů považováni za atraktivní, mohou pociťovat různé sociální či ekonomické výhody. U hubených lidí se zase mluví také o takzvaném „thin privilege“, tedy privilegiu štíhlosti.

K podstatným zjištěním patří i to, že krása a atraktivita se nejvíce prosazují ve středním věku, kdy se lidé postupně blíží vrcholům svých kariér, nebo jich už dosáhli. Právě v této skupině se nejvíce projevují rozdíly mezi pohlavími. Mužům se daří spíše než ženám lépe zhodnotit svou atraktivitu ve snaze získat prestižnější zaměstnání, zatímco nadprůměrně atraktivní ženy jsou naopak úspěšnější, pokud jde čistě „jen“ o výši příjmů. A to bez ohledu na pozici.

Mezi nejvíce a nejméně atraktivními ženami je celkem rozdíl ve výši 21 procent průměrného příjmu. To by při současném průměrném příjmu žen v Česku na úrovni necelých 37 tisíc korun odpovídalo rozdílu necelých osmi tisíc měsíčně. Za rok by pak „daň“ za menší atraktivitu u takové ženy představovala skoro sto tisíc korun, za dvacetiletou kariéru pak dva miliony. U mužů je rozdíl devět procent průměrného příjmu. Na „ošklivost“ doplácí více muži než ženy. Příjmový propad za podprůměrnou atraktivitu u nich činí devět procent, u žen šest procent. Na to, jakou roli hraje vzhled a váha při výběrovém řízení, se HN zeptaly i několika personalistických firem. Podle nich váha člověka u pohovoru většinou roli nehraje, ale na celkový vzhled zaměstnavatelé pohlíží. Je totiž u lidí odrazem sebepéče a disciplíny. Štíhlost jako znak pevné vůle „Pokud vidíte vysportovaného zdravého člověka, řeknete si: Aha, ten má disciplínu pravidelně sportovat, chodit do fitka, má kontrolu nad sebou, nad jídlem a dalšími ‚hříchy‘,“ líčí ředitelka headhunterské agentury Fenix Search Lucie Sedláčková. A právě disciplína, zaměření na výkon a sebekontrola jsou podle ní žádoucími předpoklady například pro manažerské pozice. Atraktivní lidi mohou firmy častěji vyhledávat v případech, kdy je zaměstnanec v přímém kontaktu s klienty nebo reprezentuje firmu. Že vzhled hraje roli během výběrových řízení, vnímá u firem i ředitelka personální agentury Touchdown Barbora Tomšovská: „Lidé obecně raději jednají a spolupracují s těmi, kteří jsou jim sympatičtí, a v tomto je vzhled jistě důležitým faktorem.“ Štíhlá postava o uchazeči říká, že se jedná o člověka zdravého, který o sebe dbá. „Naopak při setkání s obézním člověkem hned vidíme nedostatek vůle a pohodlnost,“ říká. Na pohovoru podle ní ale jde o celkový dojem kandidáta. „Důležitá je i kultura firmy a její soulad s osobností a projevem kandidáta,“ dodává.

Veronika Capáková HN