Systém, který vrací matky do práce, se firmám prodraží

Je to stále se opakující situace. Žena se po rodičovské dovolené vrací na svou starou pracovní pozici. Nechce ale ještě pracovat naplno a touží si zkrátit úvazek. Co ale dělat v případě, že firma potřebuje na dané místo člověka pracujícího pět dní v týdnu? Řešením můžou být takzvané sdílené pozice, které testují některé české firmy. Jiné od nich ale naopak v tuzemsku upouští, jelikož jsou pro ně drahé. Takzvané sdílené pracovní místo popisuje režim, v rámci kterého si dva lidé v podstatě rozpůlí jedno pracovní místo. Každý tedy odvádí polovinu práce a společně smí v týdnu odpracovat nejvýše 40 hodin. Hlavním cílem zavedení tohoto pracovního režimu, který je součástí zákoníku práce, bylo lepší sladění pracovního a osobního života. To je velkou prioritou zejména pro rodiče malých dětí. „Výhodou je, že dostanou šanci pracovat lidé, kteří mohou pracovat jen na zkrácený úvazek, zejména rodiče,“ potvrzuje například headhunterka Lucie Sedláčková. Přínos vidí také v tom, že při sdílení pozice můžou lidé přijít s různými nápady a kvalitami a také si vzájemně odhalit chyby. „Každý dělá úkoly, které jsou mu bližší. Jsou zastupitelní a mají více energie.“ Podle Michaely Franekové, evropské manažerky výrobce potravin a kosmetiky Unilever, může tento režim být také právě jedním ze způsobů, jak dostat do práce více žen po rodičovské dovolené. Jak ukázalo šetření Kanceláře veřejného ochránce práv z minulého roku, ke svému původnímu zaměstnavateli se po porodu vrací jen necelá třetina Češek. A to zpravidla kvůli tomu, že jim firma nenabídla dostatečně pružné podmínky, aby se mohly věnovat i dítěti. Unilever nyní sdílené pozice testuje a podle Franekové jsou výsledky pozitivní. „Ženy v tom režimu pracují neskutečně efektivně a mají většinou nadhled,“ popsala pro HN s tím, že je k vyzkoušení tohoto pracovního režimu inspiroval německý pracovní trh. Oslovení odborníci na personalistiku se nicméně shodují, že se tento režim v Česku hodí jen pro několik vybraných pozic a odvětví. Zejména jmenovali pozice zdravotních sester, asistentek či recepčních. Například podle Sedláčkové by bylo nereálné udělat sdílenou manažerskou nebo jinou vysoce odbornou pozici. „Vhodné je to u pozic, kde není kladen požadavek na tvůrčí práci, osobní zodpovědnost, řízení ostatních lidí. Spíše tedy pozice administrativní, zaměřené na zpracování dat, informací, úkolů,“ dodává Sedláčková, která je šéfkou agentury Fenix Search. Režim je nicméně velmi náročný na organizaci a pro firmy drahý. V předchozích letech ho v českém prostředí testovala například technologická společnost Siemens, a to u administrativních pracovníků. Podle personální ředitelky firmy Petry Jeřábkové ale ve finále nebyly sdílené pozice pro zaměstnance ani samotnou firmu tak výhodné, jako jsou klasické zkrácené úvazky. Náročnější je přitom zejména sdílení pracovní agendy mezi dvěma lidmi, které se musí neustále koordinovat. „Navíc je nezbytné, aby ti, kdo pozici sdílí, měli velmi podobný styl práce a lidsky si velmi dobře rozuměli,“ popisuje. Podobnou zkušenost s režimem má také headhunterka Barbora Tomšovská, šéfka agentury Touchdown. „Sdílené pozice nejsou moc populární. Myslím si, že jsou to mezi firmami spíše výjimky,“ konstatuje. Podle ní je tento režim pro firmu nákladný, jelikož kromě dobré koordinace obou pracovníků vyžaduje mimo jiné i více plánování. Siemens proto tento režim přestal nabízet a vrátil se jen ke zkráceným úvazkům, které navíc umožňuje i na manažerských pozicích. Zájem o ně přitom mají ženy i muži, a to nejen rodiče malých dětí, ale také například lidé pečující o členy rodiny.

Kristýna Matějková HN